Jsme spolek pomáhající opuštěným kočkám na Vysočině.
Meruňka je odrostlé kotě, které jsme našli při cestě z jednoho našeho krmného místa. Ležela ve škarpě u velmi frekventované silnice poblíž Kojčic a vůbec se nehýbala. Už z dálky bylo vidět, jak je vyhublá a apatická. Na pár chvil se před námi přece jen chtěla schovat, ale ušla sotva kousek, padala na bok a ztěžka dýchala. Během chvilky se jí tak podařilo zabalit do deky a odvézt na veterinární kliniku k hospitalizaci. Meruňka měla tekutinu v břiše a také mnohonásobně zvýšené jaterní hodnoty - pravděpodobně se jednalo o FIP. Bohužel její stav byl velmi vážný a po několika hodinách hospitalizace vydechla naposledy. Je nám to moc líto. Měj se tam za duhou krásně, Meruňko.
Vilíček pochází z místa blízko Zruče nad Sázavou, kde nezodpovědní lidé množí kočky, nestarají se o ně, ale kastrace odmítají jako zbytečné. Vilíčka a jeho sourozence se nám nakonec podařilo získat do péče. Bohužel k nám přišli s těžkou kalicivirozou a panleukopenií. Protivníci, které vyhublé podvyživené tělíčko nemohlo porazit. Moc jsme kocourkovi přáli, aby zažil v životě lepší budoucnost. Bohužel osud tomu chtěl jinak. Je nám moc líto, že pomoc pro něj přišla příliš pozdě. Na cestu dostal jméno Vilík. R.I.P. Vilíčku.
Sovička pocházela z Rozsoch, kde se objevilo několik nekastrovaných koček a bylo z toho nadělení. Maminky se vykastrovaly, koťátka hledají domovy. Sovička, drobounká, nesmírně hodná kotěcí holka, která měla jednou najít bezvadný domov jak si zasloužila, se svého štěstí bohužel nedočkala. Při poslední návštěvě u vet. lékaře bylo zjištěno, že srdíčko nepracuje úplně tak jak by mělo. Sovičku jsme tedy po konzultaci u dalšího veterináře objednali ke specialistovi, MVDr. Scheerovi, kde bylo vyšetřením zjištěno, že má v důsledku prodělané virózy u srdíčka útvar. Dostala léky a za čas byla naplánovaná kontrola, při které by se zjistilo, zda léčba zabírá a útvar se podaří takto rozpustit. Měli jsme radost, že nejde o nic vrozeného a je tady velká naděje, že bude holčička jednou zdravá. O to větší šok pro nás byl sobotní večer, kdy dostala záchvat, kterým si už dříve prošla v lehčí formě, bohužel tentokrát ho nevybojovala. Sovičko, tak moc nás to mrzí, měla jsi celý život před sebou...
Aidička k nám byla přijata v roce 2019. Mnozí si tuto kauzu pamatujete - bývalí zaměstnanci areálu chtěli kočičky zachránit před smrtí a zvolili velmi nešťastné řešení, kočičky pozavírali do místnosti kde jen živořily, nikdo už nepomyslel na to, že to nestačí, že potřebují také alespoň základní péči. Té se jim po dlouhý čas nedostávalo, než jsme všechny přijali k nám, a tak není divu, že se to podepsalo u mnohých na psychickém i zdravotním stavu. Aida bohužel byla jednou z nich. Postupně u nás scházela, rok od roku to bylo horší. Poslední dny to začalo být špatné, odmítala jídlo, schovávala se nebo nervózně pobíhala a křičela, bylo znát že je na tom už špatně a s rychle zhoršujícím stavem (selhávaly jí ledviny) nebyla šance na zlepšení. Proto jsme se po vyšetření a konzultaci u pana veterináře rozhodli nechali ji odejít, v náručí své dočasné tety, která pro ni celé roky dělala maximum, byť to mnohdy nebylo snadné. I když to bolí, bylo to pro Aidičku už vysvobození. Snad už je jí lépe, je nám líto že zažila tolik zlého a nikdy se s tím úplně nevyrovnala.